Bylo nebylo… tak přece začíná každý správný příběh, co myslíte? S devaterem hor a stejně tolika řekami už se ale zdržovat nebudeme, rovněž předem varuji všechny, kdo se snad těšili na draka či zakletou princeznu, protože ani jedna z těchto postaviček v našem vyprávění nevystupuje (ne, ani ve vedlejší roli 
). Milovníci zvířat si ale přesto mohou přijít na své…mohou, neboť na počátku, na počátku byla ŽELVA.
Správně tušíte, že nešlo o obyčejnou želvu, jakou snad můžete potkat doma v akváriu, nebo ve větší velikosti třeba v ZOO, to ne. Tohle totiž byla (a dosud je) Želva naprosto ojedinělá, vzácný druh. Nejen, že nemá krunýř, čtyři nožičky a zelenou barvu (no, tu barvu možná výjimečně, ale to sem nepatří), dokonce i ocásek byste u ní hledali marně…vlastně jediné, co je na ní želvovaté, je její přezdívka.
No a právě naše milá Želvička se jednoho dne rozhodla, že povede ODDÍL. Ne ledajaký oddíl, ale oddíl skautský. Ba přímo 2.skautský oddíl, abychom tedy byli přesní…I stalo se, že v lednu (můj deníček tvrdí, že to bylo přesně v pátek dvanáctého, a já být vámi, tak mu to věřím 
) roku 2001 se na naší schůzce objevila sestra Šmu, tentokrát představujíce jakéhosi opožděného Ježíška. Předala totiž Želvě razítko a sekeru, které patřívaly právě a jedině druhému oddílu, jehož přetržená historie měla se nyní naším prostřednictvím psáti dál. Společně jsme pak prolistovaly staré kroniky, početly si v letitých časopisech a nakonec si zakřičely nový pokřik…jó, to byly časy
I poněkud slabší matematik by měl být schopen si spočíst, že na začátku příštího roku oslavíme už 4.jubileum (gratulace přijímáme kdykoli, dárečky možno doručit osobně nebo poslat na adresu klubovny ). Za ty čtyři roky činnosti už jsme toho prožily hodně. Nějaký ten letní tábor, výpravy přes víkendy, pár kratších akciček, závody, to všechno a ještě mnohem víc . Velká část je zdokumentována i fotograficky…
Trochu se nám i rozrostla členská základna, takže pokud se dnes chceme sejít v celoodílové míře, jakože tuto touhu pociťujeme pravidelně každý první pátek v měsíci, klubovna (protože skutečně není z největších) už nám nestačí. V takových chvílích je nám tedy útočištěm skautský domeček v Devotyho ulici (budiž mu za to věčná čest a sláva). Z původní jedné družinky čítající „pár statečných“, máme dnes čtyři. Počet „zajatců skautingu“ tedy stoupl .
A to už zní skoro jako z pohádky, ne?
P.S.Možná bych jen ještě dodala, že výše popsaná historie se týká výlučně druhého oddílu, protože kdybychom se tu měli zabývat tím, co bylo „před“, jakože veteránky typu Berta toho zažily hodně (v oddílech pátém a sedmém a…), asi by to vystačilo na několik dlouhých zimních večerů…
Blanka
